V současné době se otázka referenda o našem vztahu k EU stává předmětem častých diskusí politiků, novinářů, ale i ostatní veřejnosti. Představitelé parlamentních stran, ale nedávno i kandidáti při volbě prezidenta, až na výjimky prohlašují, že jsou zásadně proti referendu, které by obsahovalo otázku našeho setrvání v EU. Uvádějí, že tato otázka nemůže být předmětem referenda, protože občané nemají dostatek informací, aby mohli odpovědně tuto otázku posoudit. Myslím si, že právo občanů na posouzení našeho členství v EU je neoddiskutovatelné a nezpochybnitelné. Když jsme v referendu hlasovali o vstupu do EU, a já jsem hlasoval pro členství, měli jsme určitě podstatně méně informací o fungování evropského společenství, než máme nyní. Byli jsme tehdy značně naivní a mysleli jsme si, že členstvím v EU si zajišťujeme pomalu ráj na zemi. Důvodů, proč opět posoudit otázku našeho členství v EU, je řada. Zásadním důvodem je, že EU se od roku 2004, kdy jsme vstoupili do Unie, značně proměnila. Zasáhla nás ekonomická krize, migrační krize, byla schválena Lisabonská smlouva, která zásadně mění hlasování v EU, a jsou přijímány normy, které omezují suverenitu jednotlivých členských zemí. Připravuje se revize Úmluvy o imigraci Dublin IV. a sociální pilíř, které nám prakticky zabrání, abychom sami rozhodovali, komu umožníme pobyt na našem území, kdo bude mít právo na podporu z našeho sociálního systému. Jde např. o tento návrh na změnu Dublinu IV. „V listopadu 2017 výbor Evropského parlamentu pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci schválil změny v tomto nařízení Evropské komise. Nejzásadnější z nich počítá se zavedením kolektivního přerozdělovacího mechanismu, ovšem s tím rozdílem, že systém funguje automaticky (bez ohledu na počet žadatelů v daném státě). Každá země má přijmout určitý spravedlivý podíl osob, který se vypočítá na základě jejího HDP a počtu obyvatel. To znamená, že větší a bohatší země budou nést větší podíl než menší a méně bohaté země. Pokud ovšem členský stát odmítne přijmout přemístění žadatelů na své území, omezí se mu přístup k finančním prostředkům EU.“ Zdroj Wikipedia. Velmi významnou otázkou referenda o našem vztahu k EU je nepochybně ekonomická stránka věci. Zrovna dnes jsem četl, že za posledních sedm let jsme od EU obdrželi 700 mld. Kč. Je to hodně peněz, ale nikdy není vyčísleno, kolik ČR přispívá do rozpočtu Unie. Za oněch sedm let je to asi 250 mld. Kč. Dále je potřeba si uvědomit, že správa evropských projektů je poměrně drahá. Můj odhad je, že to může být přibližně 25 až 30 %. To je dalších možná 200 mld. Kč. Dalším problémem dotací je, že jsou z části určeny na tzv. měkké projekty. To jsou projekty k podpoře zaměstnanosti ohrožených skupin, sociální sféře, vzdělávání, gender otázkách atd. Tyto projekty zpravidla končí po vyčerpání evropských peněz a potom nepokračují. Jejich efektivita je velmi pochybná. Lze odhadnout, že tyto projekty spotřebovávají něco mezi 70 až 100 mld. Kč za uvedené období. Takže efektivně lze využít na infrastrukturu asi 100 až 150 mld. Kč. Nejsem si jistý, zda samostatnost našeho rozhodování stojí za oněch možná 150 mld. Kč. S ekonomikou jsou však spojeny i další oblasti. Vzhledem k nařízení EU o zvýšení obnovitelných zdrojů energie poskytujeme dotace na pěstování řepky, která ničí naše pole, na fotovoltaiku a další obdobné projekty. Vím, že tady jsme si sami zadělali na problémy a část dotací z našeho rozpočtu je důsledkem korupčního prostředí, ale byli jsme povinni plnit určitá procenta stůj co stůj. Dnes ročně platíme desítky miliard z našeho rozpočtu. Řada politiků a ekonomů uvádí, že odchod z EU by pro Českou republiku znamenal ekonomickou katastrofu, protože bychom okamžitě přišli o trhy a naše hospodářství by se dostalo na úroveň Běloruska. Docela by mě zajímalo, kde je nějaká studie, která potvrzuje, proč zrovna je uváděna tato země. Je to pravděpodobně strašák pro občany. Je určitě pravda, že náklady našeho vystoupení z EU by byly značné, ale tady si dovolím citovat z článku paní Markéty Šichtařové. „Jenomže některá manželství v určitý okamžik dospějí do bodu, kdy obětování vysokých nákladů rozvodu je jedinou záchranou. Pokud dojde na Schulzova slova a z EU se vážně bude vyhazovat za „neposlušnost“ a nesouhlas s federací, bude to pro nás naprosto výborná zpráva. Pak by totiž mohlo dojít na relativně levný rozvod dohodou. A taky by všem domácím eurooptimistům mohlo konečně dojít, že opuštění EU ani není nějakou nesmyslnou českou fantasmagorickou představou, ani VIP variantou určenou pouze pro Brity, ale jednoduše únikovou cestou ve stylu zachraň se, kdo můžeš.“ Nevolám po vystoupení z EU. Otázka referenda by mohla znít např. takto: „Jste pro federaci EU, nebo pro unii samostatných evropských států.“ Rozdíl federace a unie spočívá především v tom, že bychom si zachovali měnu (to je další problémová otázka – přijetí eura znamená platit dluhy druhých), rozhodovali bychom o tom, kdo se bude moci usadit na našem území apod. EU by asi neměla dále prohlubovat integraci o další agendy. Měli bychom zůstat propojeni především v hospodářské oblasti, ale nikoliv politické. Je proto několik důvodů. Prvním důvodem je, že soutěž mezi evropskými státy vede k pokroku a unifikací členských států se této výhody zbavíme. Zaujala mě otázka, jak to, že právě Evropa se stala po mnoho století motorem pokroku. Je k tomu určitě několik důvodů – stabilní prostředí bez velkých přírodních katastrof, navazujeme na Řecko – Římskou civilizaci, ale také k tomu přispěla nepochybně soutěž mezi národy Evropy. Dalším důvodem je, a to především z pohledu naší republiky, že v některých státech EU dochází, vlivem migrace, k postupnému ústupu od dodržování tradičních norem chování a zákonů. V Německu povolili dvěma mužům přistěhování druhých manželek, jinde vznikají zóny, kde se uplatňuje spíše právo šaría, atd. Možná, že si nikdo neuvědomuje, že pokud by existovala možnost usadit se v libovolné zemi, bez souhlasu daného státu, může to znamenat pro malé národy velké nebezpečí, že v dlouhodobé perspektivě zahynou a v Evropě zůstanou jen tři nebo čtyři velké národy. Možná, že to je jedním z cílů eurofederalistů. Proto je nutné, aby občané měli právo vyjádřit v referendu, jak dál s EU.