Téma eutanázie se pravidelně vrací jako téma diskuze, ale i legislativních úprav a je zřejmé, že dříve či později bude předložen ucelený návrh, který pravděpodobně umožní asistovanou smrt. Obecně považuji téma eutanázie za velmi nešťastné a domnívám se, že často je i zneužíváno zastánci tzv. nových moderních proudů ve společnosti.

Obecně je vytvářen dojem, že zastánci asistované sebevraždy jsou lidé s moderním liberálním myšlením, kdežto její odpůrci jsou vnímáni často jako lidé se zakonzervovanými názory z dob minulých, kteří nejsou schopni reflektovat současné myšlenkové proudy a nejsou schopni reagovat na potřeby dneška. Je vytvářen tlak na veřejnost k snadnějšímu přijetí zákona, který vyjme asistovanou sebevraždu z trestněprávní odpovědnosti. Pokud takový postoj podporuje významná osobnost – odborník, pak se s tímto názorem ztotožní i velké procento veřejnosti. Je zajímavé, že příznivci eutanazie samy sebe definují jako liberální osobnosti.  

Překvapující je, že jsou to často osobnosti z lékařského prostředí. Jejich vliv na veřejnost je nepochybně významný což ukazuje i průzkum z loňského roku. Z tohoto průzkumu jasně vyplývá, že eutanázie má dvoutřetinovou podporu české populace. Důležité je však říci, že podpora české veřejnosti k asistované sebevraždě je především u mladé generace a tato podpora klesá s nárůstem věku.

Z psychologického hlediska je zajímavé sledovat chování lidí, kteří jsou, vzhledem ke svému věku nebo zdravotnímu stavu, potencionálně blízko smrti. Jejich souhlas a souhlasný postoj k případné eutanázii, který je často účelově prezentován v médiích, je velmi variabilní a ovlivnitelný. Velmi přesně tuto věc vystihl pan prof. Pavel Klener, který říká “Viděl jsem pacienty, kteří jeden den nechtěli žít a druhý den lpěli na životě tak, že se báli, zda krevní konzerva, která jim kape do žíly je správně zkontrolovaná. Psychika nemocných se velmi rychle mění. Nesetkal jsem se u nikoho s naléhavým požadavkem zemřít, který by přetrvával delší dobu“.

Pracoval jsem velmi dlouho v domově důchodců, kde smrt je velmi blízko a málo se ví, že v takovém zařízení každoročně umírají desítky lidí. Bylo zajímavé a poučné sledovat postoje seniorů. Řada z nich šla do domova na nátlak svých blízkých. Starý člověk je lehko manipulovatelný a je schopen potlačit svoje přání ve prospěch svých dětí a vnoučat na kterých mu záleží. Jeho psychika je schopna sebeobětování ve prospěch štěstí blízkých. Vůbec si nepřipustí, že jsou zneužívány jeho city a že je zneužívána jeho psychická závislost na rodině. Tito lidé jsou schopni v určité chvíli dát souhlas i s eutanázií, ale druhý den by nepochybně tento souhlas odvolali. Jedním z argumentů pro zastánce eutanázie je pomoc trpícím od bolesti a utrpení. Tento argument však není příliš korektní.

Dnešní medicína je schopna, jak uvádí např. pan prof. Klener, více než v 95% procentech pomoci od bolesti a utrpení. Problémem není bolest, ale osamění. Osamění ovlivňuje postoje člověk a jeho psychickou vyrovnanost velmi významně. Pocit, že nikoho nezajímám, že mě nikdo nepotřebuje, pocit zbytečnosti a neužitečnosti může ovlivnit psychiku člověk na tolik, že je přístupný ukončit svůj život a souhlasit s eutanázií. Pocitu osamění, však můžeme všechny tyto lidi zbavit, pokud se budeme o jejich problémy zajímat a budeme s nimi jednat jako s lidmi, které stále potřebujeme. I při těžké nemoci je možné ovlivnit život člověka tak, aby se necítil osamocen a nebyl se svým zdravotním problémem sám. Jsem přesvědčen o tom, že souhlas s eutanázií je prodejem osamění a nikoli strachem z nemoci a umírání.

K tématu eutanázie bychom neměli přistupovali z pragmatických důvodů, ale s ohledem na lidskou důstojnost a také na možnost jejího zneužití.

Měli bychom mít stále na mysli, že prvním kdo zavedl eutanázii byl Hitler a byla zaměřena především proti lidem s mentálním postižením. Je to téma, které je lehko zneužitelné a je zcela pochopitelné, že lidé se zdravotním postižením se obávají, že by mohli být prvními oběti  zneužití asistované sebevraždy.