Komando ČEZ dorazí k domu, využije překvapení majitele, pronikne do domu a konstatuje, že majitel na černo odebírá proud a tudíž musí zaplatit. Kolik? Tolik, kolik se pod tlakem podaří z přepadeného dostat.

RWE rozhodne o padesáti procentním navýšení záloh i když ceny ropy a tudíž i plynu poklesly v posledních dvou měsících téměř na polovinu.

Pan Rokos marně a dlouho upozorňuje soudy a policii, že jeho synovi hrozí smrt. Až když jej matka se svým druhem zabijí všichni se diví, co se to stalo.

Paní Věra Jourová, náměstkyně ministra pro místní rozvoj je přepadena komandem, neoprávněně obviněna z úplatkářství, je jí z ničena kariéra. Dnes se sama snaží vysoudit satisfakci.

Podobných selhání právního státu lze v poslední době najít velké množství. Ještě horší je skutečnost, že nikdo z odpovědných politiků či vysokých úředníků necítí odpovědnost za selhání státní byrokracie. Nikdo se nikomu neomluví, nikdo nehledá systémová opatření k nápravě.

To se ukázalo na poslední kauze s vymáháním peněz za údajné černé odběry elektřiny. Úplně nesmyslná debata, která proběhla v České televizi, zda je možné, aby si ČEZ  podivnými praktikami sám trestal zloděje. Pokud někdo něco ukradne tak krádež musí objasnit policie a trest určí soud. Věc zcela zřejmá, která je základem právního státu v každé civilizované zemi. V naší zemi jsou však firmy, které jsou sice  převážně vlastněny státem, ale ve skutečnosti ony stát ovládají. Mluvčí ČEZ potom balamutí televizní diváky, že stát se zastává zlodějů, pokud zpochybňuje jejich postoj. Přitom věc je jasná. ČEZ vyrábí a prodává elektřinu, policie chytá zloděje a soudy je trestají. Pokud je to jinak, tak je to špatně.

Na všech kauzách je vidět, jak stát dělá mrtvého brouka. Žádný politik se k nim nevyjadřuje (s výjimkou RWE, kde pan premiér vyjádřil údiv, ale protože jsme vše prodali, tak se nedá nic dělat), žádný politik či vysoký úředník nevezme na sebe odpovědnost za selhání systému, nikdo se postiženým ani neomluví.

Politici, politologové a další se dohadují zda a do jaké míry ovlivnily výsledek voleb poplatky ve zdravotnictví. Myslím si, že výsledek voleb ovlivnila nedůvěra ke státu, vědomí občanů, že stát není schopen, ale ani ochoten je chránit před zloději, podvodníky, před zneužíváním dominantního postavení, neoprávněným obviněním apod. Obávám se, že se propadáme do podobné atmosféry, která tady byla před rokem 1989. Stát  je tu jen pro vyvolené.

Už z dob Rakouska – Uherska máme dlouhodobě zakořeněno, že stát hraje v našem životě poměrně významnou roli a v případě nějaké krize je schopen, alespoň částečně svým občanům pomoci. Toto vědomí je samozřejmě v současné době nabouráváno významným snižováním úlohy státu. Je však otázkou, do jaké míry má být demontován tento mechanismus státní moci. V celosvětové krizi se ukázalo, že ty státy, které byly vnímány jako malé a slabé vůči svým občanům, hledaly rychlá a účinná řešení na ochranu před dopady krize. Mám dojem, že naše demontáž státu je takového charakteru, že již neplní základní funkce a hlavně očekávání svých občanů. Pokud takové vědomí převládne u velké většiny voličů, můžeme být překvapeni jejích chováním v příštích volbách. Politici by si měli být této hrozby vědomi a nechovat se tak, jakoby stát byl aparátem k udržení moci jedné politické síly nad druhou.