Pan Trewor Phillips prohlásil na pondělním setkání think-tanku Policy Exchange ve Westminsteru následující slova: „Neustálé předstírání, že se nějaká skupina nakonec změní a bude stejná jako my, je zřejmě tou nejhrubší formou neúcty, protože tím vlastně říkáte, že jejich jiné způsoby, z nichž některé se nám nemusejí líbit, jsou způsobeny tím, že ještě neuzřeli světlo. Ale oni prostě jen vnímají svět jinak než my,” dodal. http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/393120-muslimska-komunita-se-neintegruje-je-naivni-to-po-ni-vubec-chtit-rekl-exsef-britske-rady-pro-rovnost.html Toto jsou klíčová slova, abychom vůbec pochopili co se děje a jak jsme neustále ohlupováni. Je přeci logické, že muslimové se nemůžou vzdát svojí kultury, způsobu života, svojí víry a svého právního řádu, protože by tím popřeli sami sebe. Proto také všechny řeči o integraci jsou falešné a nevycházejí z reality, a proto také ve všech zemích, kde je větší komunita muslimů, si vytvářejí vlastní uzavřená společenství. Samozřejmě, že nic neplatí absolutně a jednotlivci z řad muslimů se občas zcela integrují do evropského způsobu života. Pokud však čelíme masívní imigraci muslimům, měli bychom vzít slova pana Trewora Phillipse vážně a imigrační politiku zcela změnit a podřídit jí skutečnosti, že existuje vážné nebezpečí nemožnosti integrace velké komunity muslimů do evropského společenství. Naplníme tím také tak často zmiňované „evropské hodnoty“, a sice tím, že nebudeme ponižovat muslimy a nutit je přebírat náš způsob života. Domnívám se, že teze pana Phillipse je pravdivá, protože je logická a je v souladu i s našimi zkušenostmi. Ještě po více než stu letech existuje v rumunském Banátu česká menšina, která si zachovává svoje zvyky a kulturu. Problém muslimů je v tom, že oni si nepřinášejí pouze svojí kulturu, ale zcela odlišný způsob života, vlastní víru a vlastní právní systém, který je s právem evropského společenství zcela neslučitelný. Pokud přijmeme skutečnost, že větší komunita muslimů se nemůžeme integrovat, potom musíme zcela změnit naše jednání. Musíme přijmout právo muslimů na jejich způsob života, jejich právní systém, ale také jim musíme zcela jasně říci, že nemohou počítat s tím, že se až na jednotlivce trvale usadí v našem prostoru. Evropští politici by měli mít odvahu říci tuto věc zcela nepokrytě a přestat s podivnou mediální masáží evropské populace, která je stejně zcela neúčinná. Zároveň by zastavili růst obliby různých stran, které se vezou převážně na protiimigrační vlně. Druhým krokem, a to asi nejtěžším, je rozhodnutí, jak dál. V této situaci vidím pouze dvě rozumná řešení. První je, téměř eliminovat imigraci muslimů do Evropy a samozřejmě se výrazně podílet na nákladech budování táborů, kde tito lidé přečkají dobu válek. Druhé řešení, a to asi obtížně uskutečnitelné, je vyčlenění části území evropských zemí pro dočasný pobyt utečenců z válečných oblastí. Zdůrazňují pouze dočasný pobyt a pouze těch lidí, kteří jsou opravdu ohroženi válečným běsněním. Myslím si však, že toto řešení by pravděpodobně přinášelo řadu konfliktů a i logisticky by bylo velmi obtížné. Dosavadní zkušenost však ukazuje, že evropští státníci nejsou schopni racionálního uvažování a rázných řešení, ale radši se vyhýbají zásadním a systémovým opatřením. Tím však vytvářejí velmi nebezpečné prostředí. U tohoto problému neplatí, že bude „vysezen“. Obyvatelstvo se radikalizuje a hrozí vážné střety, které mohou vést k zásadní změně politického prostředí, které je smete.