V souvislosti s děním kolem Sazky a několika podaných návrhů na změnu loterního zákona probíhá diskuse o tomto druhu podnikání.

Loterní byznys je lukrativní podnikání, a proto většina zemí tuto oblast upravuje zvláštní legislativou a stanoví odvody na tzv. dobročinné účely. Obdobně je tomu i u nás, i když v mnohém se významně odlišujeme. Není standardní, aby v zemi byla jedna monopolní loterní společnost, není standardní, aby většina výnosů všech sázkových her byla směrována do sportu. Dokonce je to určitá anomálie, mnoho politiků to považuje za správné a považují sport za dobročinnost, i když všichni víme, že sport dokáže, více než jiná činnost, získat prostředky od sponzorů. V Evropě se řídí zásadou – hazard a loterie vnáší do společnosti negativní externality a tak výtěžky z nich musí vyvažovat tyto negativní jevy. Proto jsou směrovány především do čistě humanitární oblasti.

V zahraničí se často setkáme s tím, že neziskové organizace samy vlastní loterie a z jejího výtěžku hradí svojí činnost. Typickým příkladem je organizace nevidomých ONCE ve Španělsku, která provozuje loterii. Je na státu zcela nezávislá a realizuje řadu velkých projektů ve prospěch nevidomých.

V Česku je situace zcela jiná, to však není pouze v oblasti hazardu. Humanitární organizace spoléhají na společnosti provozující hrací automaty a terminály, protože jediná klasická loterie je v područí sportu. Jakkoliv můžeme mít k hracím automatům negativní stanovisko, ukazuje se, že pouze společnosti, které je provozují, jsou ochotné pomáhat neziskovým organizacím. Jenže i na tuto oblast si už brousí zuby řada politiků. Jedni pod vidinou ozdravění společnosti, druzí ve snaze zalepit ze zisku loterních společností díry v rozpočtu státu či měst, vymýšlejí jak na ně. Proto dnes leží v Poslanecké sněmovně několik návrhů novel zákona o loterních společnostech, jejichž společným jmenovatelem je zmocnit se výnosů těchto společností.

Jako hlavní argument u všech podaných návrhů se uvádí, že loterní společnosti často „perou“ svoje výnosy, přes jimi založené NNO. Stačí však, aby stát stanovil databázi neziskových organizací, kterým mohou být poskytovány prostředky z povinného odvodu na veřejně prospěšný účel (VPÚ), a problém je vyřešen. V parlamentních kuloárech se povídá, že někteří politici se snaží, po krachu Sazky, získat pro sport peníze zdaněním společností provozujících hrací automaty.

Státní rozpočet v posledních letech značně snižuje podporu neziskového sektoru. Odhaduji, že za posledních pět let byly výdaje státu na neziskový sektor sníženy až o 50 %. Velké obchodní společnosti podporují sport, politické strany nebo jednotlivosti, které jsou marketingově dobře využitelné. Nemáme schváleny asignace pro neziskový sektor, a tak peníze z hazardu jsou jedny z mála, o které mohou neziskové organizace volně soutěžit.

Politici všech stran by si měli důkladně rozmyslet, co vlastně chtějí dosáhnout novelou loterního zákona. Odvod VPÚ do státního rozpočtu se slibem, že stát bude dotovat neziskové organizace, může způsobit úplnou závislost těchto organizací na státu. To je však proti smyslu jejich činnosti. Je však možné, že někteří politici usilují o to, aby si podmanili i tuto část společnosti. V takovém případě však nejdeme vpřed, ale vracíme se do dob minulých.

Určeno pro deník Právo