Před několika dny mi napsala paní, jako reakci na mojí kritiku rozhodnutí Ústavního soudu, který v zásadě přiznal dvojí otcovství jednomu dítěti, kdy dítě bylo počato a narozeno záměrně tak, aby nebylo známo, kdo je matka a kdo je otec, následující větu: „K tomu dítěti, si myslím, že pokud to ta žena udělala dobrovolně a z přesvědčení, že jim chce pomoci…“ K čemu by jim ona žena chtěla pomoci? Aby si dva muži připadali jako otcové? Když nevědí, který z nich zplodil ono dítě, tak stejně takový pocit nemohou mít. Připadá mi však neuvěřitelné, že někdo může takovou zvrácenost považovat za pomoc! To je popření základních principů, které dělají člověka člověkem, že dítě zplodí muž se ženou a potom se o něj společně starají, chrání jej a dají mu svojí lásku do doby jeho dospělosti. Co se s námi stalo, že nedokážeme rozlišit co je ještě dobře a co už je špatně. Je to tím, že média se těmto otázkám věnují velmi povrchně? Někdy se zdá, že jsou dokonce na straně podobných úvah, proč by dva chlapi nemohli mít dítě. Vím, že v některých rodinách to někdy ideálně nefunguje, ale naše tisícileté zkušenosti, pravidla a zákony jsou nastaveny pro tento model, který je přirozený, v souladu s přírodou a také je na něm postavena celá lidská existence. Pokud dojde k selhání funkce rodiny, tak úkolem společnosti – státu, je napomoci tomu, aby se vývoj dítěte odvíjel co nejblíže v přirozeném řádu. Pokud budeme relativizovat přirozený způsob narození dětí a péči o ně, nutně musíme jako civilizace skončit. Pořád slyšíme, že jsme povinni chránit menšiny. Proti tomu asi nikdo nic nemá. Není však možné, aby se pod pojem nediskriminace prosazovaly takové věci, jako je právo dvou žen či dvou mužů na dítě. Je to proti přirozenému početí dětí a tudíž se nejedná o diskriminaci, když takové páry děti nemají. Nedávno dokonce paní ministryně Marksová zcela vážně prosazovala myšlenku, že osamělé ženy mají mít právo na umělé oplodnění, které bude hrazeno z veřejného zdravotního pojištění. Zdá se, že pod slůvkem diskriminace se schová sebevětší nesmysl. Stále více se ukazuje, že touha po majetku a po zisku vstupuje i do těch sfér, kde jsme s tím asi nepočítali. Původně bohulibá myšlenka umělého oplodnění, pomoci párům – ženy a muže -, které nemohou zplodit dítě, se dnes zvrhla v obrovský byznys, kdy je zcela jedno, kdo je dárcem spermie či vajíčka. Hlavně, že jde dobře kšeft. Tento týden vydaly agentury zprávu, že vědci z amerického Oregonu poprvé úspěšně pozměnili „špatný“ gen v lidském embryu, jehož vada vyvolává srdeční selhání ohrožující život. Uvádí to studie, kterou publikoval odborný časopis Nature. Přestože šlo o laboratorní pokus na hony vzdálený klinické praxi, jde podle odborníků o milník v genetickém výzkumu, který v budoucnu může novorozence uchránit před dědičnými chorobami. Co se stane, až úpravy lidských genů budou dělat firmy jako byznys? Má z toho strach. Podaří se uchránit genetiku před byznysmeny? Je to velmi nebezpečná hra. Jak zaručíme, že si státy nebudou geneticky upravovat jedince pro vedení války? Mnoho otázek, žádná dobrá odpověď.