V posledních měsících je pravděpodobně nejvíce užívaným slovem „xenofobní“, a to zásadně v negativním smyslu. To znamená, že xenofobní člověk je zlý, nepřející a ostatní lidé by se s ním neměli vůbec stýkat. Proto jsem přivítal slova pana profesora Cyrila Höschla, který ve čtvrtečních „Událostech a komentářích“, odborně vysvětlil, co znamená spojení slov „xenos“ a „fobie“ – strach z neznámého. Každý živočich má strach z neznámého a lidé jej sdílejí také. Máme obyčejný strach před významnou událostí v rodině, před nemocí, z toho, aby se našim blízkým něco nestalo apod. Obava z neznámých věcí je přirozenou obranou, která pomáhá živočichům přežít neočekávané události. Samozřejmě, že existuje i patologická xenofobie jako psychiatrická diagnóza, ale to je jiná záležitost. Obdobně strach z neznámého mají i větší společenství, která jsou charakterizována společným jazykem, historií, hranicemi územím apod., který jim také pomáhá přežít nepříznivé období. Mnoho politiků a bohužel většina médií používá však slovo xenofobní jako bič na občany, s tvrzením, že jsou vůči současné migrační vlně netolerantní a lpí pouze na svém blahobytu a pohodlíčku. Celá diskuse je velmi zploštělá na počet imigrantů, kvóty a naší schopnost uživit a začlenit několik tisíc přistěhovalců z arabských zemí. Politici a média používají falešné argumenty, aby nás přesvědčili, jak blahodárné bude pro nás a naši společnost, když přijmeme několik tisíc těchto lidí. Jednou tvrdí, že migranti jsou vzdělaní, podruhé, že přicházejí z prostředí, kde byla civilizace, když u nás byla ještě doba železná, potřetí, že potřebujeme omladit společnost apod. Pokud jde o vzdělání, věřím tomu, že někteří migranti mají vzdělání, ale protože neumí jazyk, neznají naše reálie, mohou jen velmi obtížně svoje vzdělání uplatnit. Úplně falešný je argument, že migranti jsou z oblastí, kde již před tisíciletími byla vyspělá kultura. Tady platí, ono známe „Historia, magistra vitae“. Žádná civilizace netrvá věčně. Historie nám ukazuje, že mezi jednotlivými civilizacemi není žádný kontinuální vývoj. Vždy po zániku jedné vyspělé civilizace došlo k obrovskému propadu úrovně života. Lze to ilustrovat na zániku „Říma“. Evropa navázala na antiku až po osmi nebo devíti stoletích. Proto dnešní Syřané a Iráčané nemají nic společného s Asýrií, Babylonií či Sumerskou říší. V současné migrační krizi nejde až tolik o počet uprchlíků z arabských zemí, jako o to co tito lidé přinášejí do našeho civilizačního prostoru. Jejich mnoha generační zkušenosti, zvyky, způsob chování, ale i civilizační paměť jsou zcela odlišné od zkušeností a zvyklostí evropských národů. A právě to je ten základní problém. V poslední době se ukazuje, že přistěhovalci z muslimských zemí si přinášejí všechny atributy svojí civilizace a chtějí je prosazovat v novém prostředí. Je to logické, protože když to nebudou dělat, budou zcela vykořeněni, ztratí svojí historickou paměť a v dalších generacích může dojít k obrovské krizi identity s neblahými důsledky pro Evropu. Naše země, Maďarsko, Slovensko, ale i Polsko jsou v současné době vnímány jako země s xenofobními tendencemi před imigrací muslimského obyvatelstva. Myslím si, že je skutečně pravda, že obyvatelé těchto zemí mají obavy z přílivu těchto lidí. Všechny tyto, poměrně malé národy, mají historickou paměť, kdy byly ve velkém ohrožení. Velká část Maďarska byla po několik století okupována Osmanskou říší, Slovákům hrozilo pomaďarštění, náš jazyk málem zahynul poněmčením a Polsko bylo dlouho rozděleno. Tyto zkušenosti je nutně vedou k nedůvěře a opatrnosti vůči všemu cizímu. Je to přirozený obranný mechanismus, (obava z neznámého – xenofobie), který všem těmto národům pomohl přežít nepříznivé doby. Je však s podivem, že především v naší zemi velká část elit a ještě větší část médií vůbec o této přirozené obavě nechce nic slyšet, neguje jí a každého, kdo se o ní zmíní, hned nálepkuje. Tato skutečnost by si asi zasluhovala analýzu. Je to možná také tím, co jsem nedávno četl. Po třicetileté válce utekla z Čech téměř veškerá domácí šlechta. Tím jsme se stali tak trochu plebejským národem, který si však zachovává základní instinkty. Současné naše elity jsou potažmo tzv. rychlokvašky, nebo nejsou ryze domácí. Proto jim možná chybí schopnost vcítit se do myšlení většiny národa a nebát se hájit národní zájmy. Přenechávají tak prostor existencím, které si na tématu migrace budují politický program. Není však pravda, že bychom nechtěli pomáhat potřebným. Migrace z Ukrajiny nám nevadí, protože tito imigranti přicházejí z civilizační oblasti podobné té naší. Nemáme problém s imigrací z Vietnamu. Jejich civilizační základ je jiný, ale oni neprosazují svůj způsob života v naší společnosti a velmi dobře se asimilují. U islamistů je však situace zcela jiná a naše i evropské politické elity před touto skutečností zavírají oči. Islám je živé náboženství, které už mnoho let expanduje. I křesťanství si touto zkušeností prošlo, kdy bylo také šířeno ohněm a mečem. V islámském prostoru nyní probíhá náboženská válka, kterou Evropa zažila v 17. století. Politické chyby EU a USA destabilizovaly některé arabské země a uvolnily síly, které rozpoutaly nekontrolovatelné konflikty. Z těchto důvodů je nepochopitelné chování Německa, Francie a Evropské komise, které svými politickými kroky podněcuje příliv dalších uprchlíků z rizikových regionů. Přinášejí nám nestabilitu, prosazují svoje náboženské a společenské normy v našem prostoru. Evropské země, které volně propouštějí tisíce migrantů svým územím, porušují základní ustanovení Schengenské smlouvy. Je nezbytné také vnímat poslední kroky Evropské kroky, která de facto nařizuje členským zemím, jak mají postupovat v této krizi. K tomu nemá žádné oprávnění. Zdá se, že Evropská komise chce na krizi posílit svoje postavení. Je to nebezpečný trend, který by vedl k posílení moci evropské byrokracie a snížení úlohy volených orgánů, ale především zmenšení vlivu demokratických struktur členských zemí. Jak dále v migrační krizi postupovat se již vyslovilo několik politiků, ale Německo, Francie, Evropská komise a někteří další nechtějí k řešení situace přistoupit a téměř pasivně přihlížejí na nekončící proud uprchlíků. Je zřejmé, že bez důrazného politického či silového zklidnění situace v bojujících oblastech, razantního boje proti pašerákům lidí, výrazné finanční a materiální podpory uprchlických táborů v Turecku, Libanonu a Jordánsku a přenesení azylového řízení mimo Schengenský prostor, nelze zastavit migrační proud. Je to tudíž na politicích a je s tím nepochybně spojena i jejich politická budoucnost. Pokud nebudou výše uvedené kroky urychleně realizovány, potom mám obavu z toho, co v příštích letech čeká naší zemi i celou Evropu. Mám obavy z neznámého, tudíž jsem asi xenofobní.