Hospodářské noviny v úterý 16. prosince uvedly v článku „Julínkovy poplatky se budou měnit“ velmi zajímavé číslo. K  6. prosinci  bylo podle VZP jen 5300 lidí, kteří překročili strop pěti tisíc korun za rok, který měl být pro každého ochranou proti nadměrným výdajům. I když se připočtou pojištěnci, kteří překročili limit z ostatních pojišťoven, je jisté, že jich nebude ani zdaleka deset tisíc.

Zajímavé jsou i další  údaje. Ukazuje se, že lidé díky poplatkům nemarodí méně, ale naopak. „Podle statistického úřadu letos výdaje za zdravotnictví rekordně stouply a lidé celkem zaplatí přes 35 miliard, o třetinu víc než loni. Nejen kvůli poplatkům, ale i díky tomu, že chodí méně k lékaři a levné léky si kupují ze svého.“ (HS 16.12.08). Limit nechrání  proto, že se do něj počítá jen nejlevnější  doplatek na lék od firmy, která prodává léčivou látku pod konkrétním názvem. Na většinu léků je však velký doplatek, který se do limitu nepočítá. Dále se do ročního limitu nepočítají poplatky 60 korun za den v nemocnici a poplatek 90 korun za pohotovost.

Jedním z hlavních argumentů při spuštění reformy zdravotnictví – zavedení poplatků ve zdravotnictví bylo, že pětitisícový limit bude chránit chronicky nemocné a lidi, kteří mají nízké příjmy a výdaje na zdravotnictví by je mohly nepřiměřeně zatěžovat. Pan ministr T. Julínek a další představitelé ministerstva zdravotnictví uváděli, že bude 150 až 250 tisíc lidí, kterým  budou zdravotní pojišťovny, po překročení limitu, vracet peníze. Ti „chudší“ z nás měli zaplatit maximálně pět tisíc korun ročně. Již tehdy jsem prohlásil, že uváděná čísla nejsou správná, a že systém poplatků je nastaven tak, aby právě ti nejvíce nemocní zaplatili do systému nejvíc. Odhadl jsem, že pojišťovny vrátí finanční prostředky maximálně 50 tisícům lidí.

Považuji za nezbytné připomenout tuto diskusi v souvislosti s aktuálními údaji o počtu lidí, kteří překročili zmiňovaný limit. Ukazuje se jak neserió;zně pan ministr Tomáš Julínek a ostatní představitelé ministerstva jednají s občany této země. Pracovníci ministerstva museli již tehdy mít propočítáno, že většině pojištěncům zdravotní pojišťovny nebudou žádné finanční prostředky vracet. Kdo se trochu orientuje v systému zdravotnictví tak musel již tehdy vědět, že systém zdravotních poplatků je nastaven špatně a vůbec neodpovídá evropskému standardu. Svědčí to o jednom, pan ministr zdravotnictví a jeho lidé vědomě občanům lhali. Domnívám se, že politik se může mýlit, ale neměl by nikdy vědomě lhát. Pokud se toho dopustí, měl by na svou funkci rezignovat.

Obdobnou lží je tvrzení, že poplatky způsobily, že je více peněz na léčbu onkologicky nemocných pacientů. Je to klasická ukázka podprahového působení na občany. Když někdo uslyší „onkologický pacient“ tak si ihned představí dramatické onemocnění a vůbec si neuvědomí, že ho někdo obelhává. Zdravotní pojišťovny mají desítky miliard korun přebytků na svých fondech a kdyby byl jakýkoli nedostatek finančních prostředků na onkologickou léčbu tak je možné tyto prostředky použít. Peníze z poplatků nejdou na žádnou léčbu, ale jsou použity na mzdy a režii zdravotnických zařízení. Neserió;zní argumenty svědčí o neserió;znosti toho kdo je používá a také o neserió;znosti věci, kterou jimi obhajuje.