Ústavní soud způsobil svým rozhodnutím pozastavit vyhlášení voleb mezi politiky velký rozruch. Sleduji diskusi předsedů na čtyřiadvacítce a nevěřím svému sluchu. Prohlášení o tom, že Ústavní soud nerespektuje vůli voličů, vůli Parlamentu apod., jsou řeči „mimo mísu“. Ústavní soud řekl zcela jasně a zřetelně. „Politici, zapomněli jste, že zákony, které přijímáte, musí mít obecnou platnost a nemůžete přijímat zákony účelové, tzv. na jedno použití“.
Není pravda, že Ústavní soud posuzuje ústavní zákon, který byl přijat politickou reprezentací. Obdržel stížnost a posuzuje meritum stížnosti a ústavnost postupu Parlamentu. Myslím si, že jsme všichni potřebovali tuto lekci. Naše kultura politická je velmi pokleslá, a to se také obráží v úrovni legislativy.

Chápu rozčarování politiků, protože úkon Ústavního soudu jim způsobuje obrovské problémy, výdaje a nepříjemností. Překvapení je o to větší, že již jednou bylo volební období ústavním zákonem zkráceno. Tehdy však nikdo neměl odvahu podat ústavní stížnost. Jsou nedůležité argumenty toho stylu, že občané čekají na politiky v jednotlivých městech a že si nedovedou představit zrušit volební kampaň apod.

Ústavní soud se nestaví nad Parlament. Ústavní soud je v každé demokracii tím, kdo bdí nad ústavností činů politiků. Je pravděpodobné, že pohnutky pana Melčáka k podání stížnosti nebyly asi vedeny obavou o ústavnost, ale to pro rozhodování Ústavního soudu není důležité. Je třeba, aby se politici postavili k rozhodnutí Ústavního soudu poctivě a řešili situaci v rámci ústavy, ale i v duchu naznačeného názoru Ústavního soudu. To znamená, aby přijali trvalou změnu ústavy umožňující zkrátit volební období Poslanecké sněmovny na základě rozhodnutí nějaké většiny obou komor Parlamentu.