Málokdy si uvědomujeme, že čím dál více je naše vědomí pod tlakem různých mediálních kampaní. Tyto kampaně do značné míry ovlivňují naše názory a myšlení aniž bychom si to uvědomovali. Za varující však považuji skutečnost, že tyto kampaně nejdou do hloubky problému, zpravidla informují jednostranně a dokonce se domnívám, že mohou mít i jiné pozadí. Většina lidí se těmto kampaním podřizuje, protože je to pro ně vlastně velmi pohodlné. Mohou se věnovat svým věcem a nemusí přemýšlet o věcech, o kterých mají málo informací, a jejich shánění by bylo pro ně obtížné.

Dovolím si uvést tři mediální kampaně letošního roku (a bylo jich více), které dle mého mínění, byly jednostranné a novináři si nehledali dostatek informací, aby mohli nabídnout i jiný názor.

První kampaní, která je velmi jednostranná, je globální oteplování. O tom, že se mění klima, asi není pochyb. Základní otázkou je, nakolik je změna klimatu ovlivněna člověkem a nakolik se jedná o pravidelnou cyklickou změnu. Jsme denně bičováni katastrofickými vizemi, které nás postihnou v krátké budoucnosti a může si za ně lidstvo samo. Dokonce jsem nedávno v ČRo zaslechl debatu o tom, že obrovská stáda skotu, která člověk chová, vytvoří mnoho škodlivého plynu, a tudíž bychom měli jíst méně masa, abychom tolik nezhoršovali atmosféru. Hned mě napadlo, jak asi museli škodit brontosauři.

Shodou okolností jsem na Vánoce dostal knihu „Velký obrazový průvodce historií lidstva“. Hned v úvodu je graf změn podnebí za uplynulých 400 000 let, který musí všichni vědci znát. Z něho je zřejmé, že se klima dramaticky mění každých sto tisíc let. Na grafu je nejzajímavější skutečnost, že každá doba ledová je ukončena rychlým růstem teploty. Vždy dojde ke zvýšení průměrné světové teploty během několika desítek, možná stovek let, o deset stupňů a hladina světových moří se zvedne o devadesát metrů. Tím nechci říct, že naše civilizace nemá vliv na klima. Chci tím říci, že v porovnání s uvedenými dramatickými změnami je náš vliv na proměnu klimatu asi nicotný. Proto nerozumím tomu, proč máme být téměř denně trýzněni tím, jak ničíme budoucí generace. Nerozumím tomu, proč si má americko-evropská civilizace podkopat vlastní hospodářství investicemi do cizích zemí na odsiřovací technologie, když je zřejmé, že dramatické změny klimatu nemůžeme ovlivnit. Vědci by nejprve měli říci, co je příčinou tak velkých změn a zda jsou neodvratné.

Celý uplynulý rok jsme masírováni ekonomickou krizí, ale především obrovským zadlužováním ČR. Ve světle líčeného dluhu se skoro stydím, že se mi žije poměrně dobře. Při projednávání státního rozpočtu na příští rok se rozpoutala bitva monetárních expertů a byly nám líčeny temné budoucí roky, kdy dojde ke státnímu bankrotu. Nezpochybňuji to, že je třeba šetřit, že došlo k velkému hospodářskému poklesu apod. Trochu mi však v mediálním obrazu chybí další skutečnosti. Například to, že i když bylo v posledním čtvrtletí 2008 zřejmé, že bude hospodářský pokles, a tím méně příjmů do veřejných rozpočtů, dovolili jsme si takový luxus, že jsme, z ideologických důvodů, snížili daně a pojistné.  Málo se ví, že ČR je v evropském prostoru zemí, která je v dolní polovině jednoduché i složené daňové kvó;ty. Napadá mě jaký má smysl snižovat příjmy veřejných rozpočtů a zvyšovat dluhy. Vždyť každý přeci ví, že splácet dluhy je jak pro rodinné, tak i pro veřejné rozpočty velmi problematická záležitost.

Přesto jsme byly pořád jednostranně informování, že není jiné řešení než dramatické snížení všech výdajů. Dovolím si malou ukázku tendenčnosti informací. Mezi položkami, které byly dodatečně schváleny ve státním rozpočtu, jsou také tři miliardy korun na dotace pro poskytovatele sociálních služeb – tím se údajně navýšil dluh nás všech. Podívejme se, co by se stalo bez oněch tří miliard. V sociálních službách pracuje 60 tisíc lidí. Bez tří miliard by bylo 30 tisíc propuštěno, protože výdaje na dotace měly být nižší o padesát procent proti letošnímu roku. Na jednoho propuštěného pracovníka by byla minimální podpora z veřejných zdrojů 5 000,- Kč měsíčně (to se držím hodně při zemi). Za rok tyto výdaje činí (30 000 x 5 000) x 12 = 1,8 miliardy korun. Těch 30 tisíc lidí odvede do veřejných rozpočtů (sociální a zdravotní pojištění a daně) opět měsíčně minimálně 5 000,- Kč. Roční součet je jasný. Veřejné rozpočty by nic netratily. Zcela však pomíjím lidskou dimenzi případného snížení dotací. Při neschválení oněch tří miliard by tisíce potřebných přišli o potřebné služby a tisíce rodin o svoje živitele. Komu slouží vytváření tak jednostranného pohledu na veřejné rozpočty. Chce snad někdo vytvořit uměle dojem rozpadu veřejných financí, aby se musel rozprodávat majetek. Proč jsme tak bičování, místo toho, aby probíhala serió;zní debata o řešení výše uvedených problémů.

Poslední mediální kampaň, o které se chci zmínit je proslulá (mexická) prasečí chřipka. Denní informace z jednotlivých zemí a ohnisek chřipky vyvolaly dojem, že lidstvo čeká obrovská zkouška a dojde téměř k apokalypse, kterou znal středověk při morových epidemiích. Farmaceutické firmy nás informovaly, jak daleko jsou s vývojem očkovací látky a nabízely různé přípravky, které nás alespoň trochu mohly ochránit před blížícím se nebezpečím. Nyní se ukazuje, že svět není tak temný, a že prasečí chřipka není škodlivější než ta normální. Účel kampaně však byl splněn. Nakoupili jsme různé přípravky na posílení imunity a těla jsme vyzbrojili na boj se zákeřným nepřítelem.

Jen mě tak napadá. Až opravdu o něco půjde, až bude potřeba, abychom se společně postavili nějaké hrozbě, nebudeme hluší k mediální kampani, která nás oprávněně bude burcovat ke společné akci. Kdo s čím zachází, tím také schází.