Systém výplaty sociálních dávek opět kolabuje. Opakuje se tak situace z počátku roku 2012. Ačkoliv pan Drábek již není ministrem práce a sociálních věcí, přesto důsledky jeho činů pociťujeme do dnes.

Letošní problémy s výplatou dávek tak trochu inicioval Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, který týden před Vánoci potvrdil své rozhodnutí z konce února. S okamžitou platností zakázal další používání systému od společnosti Fujitsu Technology Solutions, a to s poukazem na skutečnost, že miliardovou zakázku zadali pan Drábek se svým bývalým prvním náměstkem bez řádného výběrového řízení.

Je až frustrující poslouchat neustále opakování bývalého ministra Drábka, že vše bylo v pořádku, poskytovatel služby byl vybrán na základě výběrového řízení a nový systém výplaty dávek je úspornější.

Několik čísel jaká je skutečnost. IT služby měly podle prováděcí smlouvy stát jen 107 milionů korun. Dodatky se však jejich cena zvýšila na 1,6 miliardy korun. Cena služeb tak pětinásobně převyšuje cenu samotných licencí. Tuto skutečnost potvrdil NKÚ. V roce 2011 odpracovali pracovníci ÚP ČR celkem 21 000 přesčasových hodin, o rok později odpracovali 232 000 přesčasových hodin. Dílem jdou přesčasové hodiny také na vrub propuštění stovek pracovníků a tím i rozvrácení celého systému. Osm dodatků k prováděcí smlouvě, kterou MPSV na konci roku 2011 uzavřelo, zvýšilo cenu systému z původně smluvně dohodnutých 435 milionů korun na dvě miliardy korun, vzrostla přitom zejména cena doprovodných služeb.

Mimo výše uvedená čísla je třeba připočítat také stres pracovníků Úřadu práce, kteří pod pohrůžkou vyhazovu museli realizovat systém, o kterém mnozí věděli, že nebude funkční. Dále je třeba započítat statisíce a možná miliony hodin, které strávili lidé zcela zbytečně ve frontách na úřadech práce a dlouhé měsíce marně čekali na pomocnou ruku státu.

Strůjce výše uvedených věcí je však pravděpodobně nepostižitelný a pořád dokola vykládá svojí lež. Dokonce se prý připravuje na volby do Evropského parlamentu.

Na příkladu pana Drábka lze jasně ukázat náš pokřivený pohled na činy jednotlivce. Politik, který způsobí obrovské škody na veřejných rozpočtech, destabilizuje funkčnost systému a statisícům lidí negativně vstoupí svými činy do jejich životů, není nijak postižen. Není nijak postižen státní administrativou, ale ani média či veřejnost nevnímají jeho činy jako odstrašující příklad výkonu vysoké politické funkce. Dokonce je možné, že pokud by kandidoval do Poslanecké sněmovny, tak by asi ve volbě uspěl.

Stěžujeme si na politiky, média, ale měli bychom si stěžovat především sami na sebe. Na skutečnost, že neposuzujeme činnost politiků v širším kontextu jejich činnosti. V Německu či Rakousku by pan Drábek nemohl již nikdy uvažovat o nějaké veřejné funkci. V naší současnosti stačí pár měsíců, několik líbivých vět a drobný přešlap současných vrcholných politiků a jsme ochotni uvěřit slibům „nových spasitelů“.

Proto se domnívám, že je nezbytné, abychom přijali zákon nejen o úřednících státu, ale je také nezbytné, aby tento zákon byl schopen pojmenovat a stanovit odpovědnost politiků. Pokud se, např. soudně prokáže, že politik svými činy významně poškodili veřejný prostor, měl by mít navždy stop k vysokým veřejným funkcím. Myslím si to také proto, že většina významných pochybení politiků není zpravidla dílem náhodným, ale spíše cíleným. Co je však tím skutečným cílem se však zpravidla nikdy nedovíme. Nechci vytvářet žádný hon „na čarodějnice“, ale současná neodpovědnost se jeví jako nefunkční.