Před několika dny uveřejnil pan Erik Čipera blog http://blog.aktualne.cz/blogy/erik-cipera.php?itemid=27484, kde docela nevybíravým způsobem napadl prohlášení delegátů republikového shromáždění Národní rady osob se zdravotním postižením. Skutečnost, že prohlášení schválilo všech 59 přítomných, jej jaksi nezajímá. Prohlášení delegátů si může každý čtenář najít na webu www.nrzp.cz. Delegáti jasně schválili neporušování zásady, že příjemcem peněz na sociální služby je uživatel služby a on rozhoduje, jakým způsobem si zajistí potřebné služby. To byla základní premisa při přípravě zákona o sociálních službách. Ostatně tento model je standardní v evropských zemích. Od počátku účinnosti zákona se snaží poskytovatelé sociálních služeb tento axiom prolomit. Pan Čipera prosazuje model, aby peníze na osobní asistenci, a to významně vyšší, dostával poskytovatel služby (např. jeho Asistence o.p.s.), který poskytuje konkrétním lidem tuto službu. Je jasné, že pan Čipera samozřejmě lobbuje za svůj zájem, což je v pořádku, ale neměl by manipulovat se čtenáři, kteří se často v oblasti sociálních služeb nevyznají a tuto oblast nesledují. Pan Čipera se ve svém blogu zaštiťuje Úmluvou OSN o právech osob se zdravotním postižením. Vůbec si nepřipouští, že právě tím, že dotace na osobní asistenci bude poskytována provozovateli služby je popíráním čl. 19, Úmluvy OSN, na který se paradoxně pan Čipera odvolává. Prosazení tohoto prvku je prolomení zásady, že klient nebo osoba, která jej zastupuje, má kupní silu na rozhodování, jakým způsobem si bude zajišťovat potřebnou péči. Nepravdivá je také informace, že NRZP ČR se zaměřila pouze na valorizaci příspěvku na péči. Tato vláda nemá ambice systémových změn a tak jsme záměrně zvolili jít po jednotlivých krocích. Mimochodem, nedosáhli jsme jenom zvýšení příspěvku na péči, ale například jsme také prosadili, že napříště bude prováděno správní řízení o příspěvku na péči již při dlouhodobých hospitalizací v nemocnici. Což má zásadní význam pro lidi, kteří po onemocnění nebo po úrazu se dlouhodobě léčí a pak odcházejí domů, bez toho, aby měli možnost si zajistit potřebné služby. Pan Čipera neuvedl, že 70 % péče je poskytováno pečujícími rodinnými příslušníky. Samozřejmě, že připravovaná novela zákona o sociálních službách neobsahuje žádné zlepšení postavení těchto osob, které často po dlouhé roky pečují o své dítě, sourozence či rodiče a doplatí na to tím, že mají nízké důchody, ztrácí sociální kontakty, ztrácí zaměstnání apod. Také je dobré vědět, že Asistence o.p.s., kde je pan Čipera ředitelem, má sídlo v Jedličkově ústavu a z velké části poskytuje služby klientům, kteří jsou v tomto ústavu, což je v rozporu s § 39, zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Tento paragraf stanoví, že osobní asistence se poskytuje v přirozeném prostředí uživatele, tedy v jeho bydlišti. Pan Čipera tím porušuje zákon a neměl by na tyto služby dostávat žádnou dotaci. Činnost Asistence o. p. s. je poměrně bohatá a různorodá, ale v žádném případě se nejedná o standardní osobní asistenci, která je poskytována 24 hodin denně, tak jak stanoví zákon. Klientům v ústavním zařízení není možné poskytovat osobní asistenci, což je zřejmé z dikce § 39, odst. 2, zákona o sociálních službách, který stanoví výčet úkonů, které osobní asistence vykonává. Řada úkonů je poskytována klientům přímo Jedličkovým ústavem a tudíž poskytované služby Asistencí o. p. s. nejsou osobní asistencí, ale mohlo by se jednat o průvodcovskou službu, která je také v zákoně o sociálních službách definována. Pan Čipera se dokáže velmi dobře mediálně prosazovat. S klienty dělají často různé mediální akce a tím vzniká jakási mediální bublina o Asistenci, že ona je tou, která je nositelem osobní asistence. Bohužel tomu tak není. Osobní asistence je především pomoc tam, kde klient nestačí, jinak by neměla zasahovat do jeho života.