18. 6. 2016 vyšel v internetovém deníku Svobodné fórum rozhovor s panem ministrem kultury D. Hermanem. http://svobodneforum.cz/daniel-herman-pro-otresne-zlociny-neexistuje-pardon-odsun-byl-etnicka-cistka/ Pan ministr má pravdu, když tvrdí, že se jednalo o etnickou čistku, a že byli odsunuti i ti Němci, kteří se na tehdejším rozpadu ČSR nijak nepodíleli. Je třeba však připomenout, že v roce 1938 souhlasila s odtržením Sudet od České republiky drtivá většina německého obyvatelstva. Kroky a mediální výstupy pana ministra vnímám v této věci jako velmi kontroverzní a vzhledem k jeho funkci za nevhodné. Zpochybňování správnosti odsunu Němců a Benešových dekretů by člen vlády neměl prezentovat. Tato otázka není vůbec aktuální a domnívám se, že vláda se tímto tématem vůbec nezabývá a Benešovy dekrety jsou trvale platné. Zvláště nevkusné považuji tyto mediální výstupy pana ministra v měsíci, kdy si připomínáme vyhlazení Lidic a Ležáků. Troufnu si říci, že prosazení odsunu Němců, který byl schválen vítěznými mocnostmi v Postupimi v roce 1945, byl od prezidenta E. Beneše, z hlediska České státnosti, správný a státnický krok a měl absolutní podporu české populace. Byl bohužel doprovázen některými excesy, které však byly odrazem tehdejší doby. Podle odborných studií odsun nepřežilo 15 až 30 tisíc lidí. Je to nepochybně velké číslo, ale v kontextu té doby asi nešlo těmto událostem zabránit. Věty, které pan D. Herman uvádí v rozhovoru, „Vidíme vcelku jasný rozdíl při vyrovnávání se s touto otázkou v zemích, které se po druhé světové válce staly součástí svobodné části Evropy, kde byly a jsou početné německé menšiny, tedy státy jako je Belgie, Holandsko, Itálie či Francie, a státy, které spadly do sovětské sféry vlivu. To je naprosto klíčový faktor, který v tom hrál roli“ neodpovídají pravdě. Tato tvrzení považuji za neférová, protože neberou v potaz tehdejší skutečnost. Především je nutné doplnit, že odsun Němců se neuskutečnil jenom v naší republice. Ještě ve větším rozsahu byl odsun v Polsku, ale odsun byl i v dalších zemích. Je třeba také připomenout, že byl uskutečněn v době, která byla ještě svobodná. Není zcela pravda, že byli odsunuti všichni Němci. Asi 250 tisíc Němců nebylo odsunuto, což představovalo asi 10 % německé populace, a to odpovídá také číslům, která jsou známá, že v době Mnichova podporovalo 90 % Němců odtržení Sudet od ČSR. Zcela zavádějící jsou věty o německých menšinách v západních zemích, jak uvádí pan D. Herman. Ve Francii je nejpočetnější menšina ze zmíněných zemích. Počet 1,5 mil. německy mluvících občanů u 60 mil. národa je asi 2,5 %. U ostatních zmíněných zemí je počet německy mluvících občanů v řádu statisíců, tudíž nemají žádný významný vliv na dění v dané zemi. Zcela jiná situace byla v ČSR. Německá menšina tvořila 30 a 35 % populace v Českých zemích. Pokud by nebyl proveden odsun, byly bychom dnes dvojjazyčnou zemí se všemi náklady a důsledky pro další období. Je možné, že v padesátých letech by byla německá menšina utlačovaná, ale postupně by se nepochybně emancipovala. Zásadní problém by nastal po roce 1989. Dnes můžeme po celé Evropě sledovat postupný rozpad států na etnicky homogenní společenství. Je zcela jisté, že po roce 1990 by německá otázka byla tak, jako slovenská otázka, jedním z hlavních politických témat počátku 90. let minulého století. Je možné, že německá menšina by požadovala, pod heslem sebeurčení národů, stále větší autonomii, která by mohla skončit rozpadem našeho státu v současných hranicích. Vzhledem k ekonomické síle Německa, lze důvodně předpokládat ekonomickou podporu především německé menšiny a tím oslabování ekonomických aktivit Čechů. Tento národnostní protekticionismus není nic neznámého. Je otázkou, zda německá menšina by chtěla vstoupit, jako součást Českého státu, do EU či do NATO? Všichni máme v dobré paměti politickou krizi o „stoličku“ v EU ze strany Slovenska, která vedla k rozpadu federace a vzniku dvou států. Je dokonce možné, že Český stát by byl nakonec v hranicích Mnichovské dohody. Je jisté, že poválečný odsun Němců oslabil na mnoho let naší ekonomiku. Na druhé straně jsme v České kotlině, po mnoha staletích, národnostně jednotný národ, což považuji za výhodu v očekávání příštího vývoje Evropy. Národnostní třenice by nás velmi oslabovaly při řešeních příštích událostí. Domnívám se tudíž, že politici by se neměli k otázce odsunu vracet. Tyto události patří pouze historikům.