Jsem neustále oslovován, abych bojoval za zvýšení příspěvku na mobilitu, příspěvku na péči, příspěvku pro chráněné dílny a další pomoc lidem se zdravotním postižením, kteří se dostávají, v souvislosti se zdražováním všeho, do velmi těžké situace. Lidi se zdravotním postižením zvláště trápí nízká výše příspěvku na mobilitu, což je měsíční dávka 550,- Kč na dopravu. Je skutečností, že tato dávka, která byla k poměru k cenám pohonných hmot snížena již za ministra J. Drábka, dnes ztrácí výrazně svoji hodnotu. Hraběcí rady abychom jezdili veřejnou dopravou jsou pro tyto lidi úplně mimo. To platí i o radách, abychom si snížili teplotu v bytech apod. Ať se každý radil posadí na celý den na vozík a pozná, co to je osmnáct stupňů v bytě. Ze stejného ranku jsou i rady ministra zemědělství Zdeňka Nekuli, kdy před několika týdny na CNN Prima News vážně tvrdil, že dříve lidé jedli méně a také dokázali přežít (360 stupňů, CNN Prima News 22.3.). Obdobně paní předsedkyně Markéta Pekarová Adamová tvrdí, že si lidé doposud žili nad poměry a musí se smířit s tím, že jim životní úroveň klesne. Nerozumím tomu, proč bychom se měli smířit s nižší životní úrovní. Co jsme my, obyčejní lidé, udělali špatně, že máme být trestáni? Snad jen to, že většina asi špatně volila.

Díky nouzovému stavu vláda užívá veřejných prostředků takřka bez kontroly ve prospěch Ukrajinců, ale zároveň tím zastírá svou absolutní neschopnost řešit naléhavé problémy českých občanů. V tuto chvíli jsou náklady vynaložené na integraci Ukrajinců kolem 54 miliard korun a ještě porostou. Současná vláda schválila zvýšení rozpočtu ministerstva školství o 5,2 miliardy korun na začlenění nových ukrajinských žáků a studentů od mateřských škol až po střední školy. 6. dubna vláda v utajeném režimu rozhodla o uvolnění dalších 4,6 miliardy korun z vládní rozpočtové rezervy pro účely zvládnutí uprchlické krize z Ukrajiny. Například 1,4 miliardy má ministerstvo školství využít na adaptační aktivity. Vnitro zase může použít až 350 milionů na podporu integrace a adaptace cizinců na lokální úrovni. Úřad vlády má dalších 100 milionů korun na vytvoření a realizaci komunikační strategie pro řešení pomoci občanům Ukrajiny. Ministerstvo pro místní rozvoj našlo 900 mil. Kč na úpravu bytů pro válečné utečence z Ukrajiny. Letošní rozpočet fondu na podporu bydlení mladých rodin byl pouze 750 mil. korun a už je vyčerpán. Když zdravotně postižení chtěli prostředky na bezbariérové byty, nenašla se ani koruna.

Je třeba si položit zásadní otázku. Je to dobře, že se snažíme přímo integrovat statisíce Ukrajinců, místo standardního postupu, kdy se na hranicích států budují tábory pro válečné utečence? Tyto tábory mají řadu výhod, protože se ví, jaké osoby jsou ubytovány, jsou jim poskytovány základní potřeby a oni sami si uvědomují, že po ukončení bojů by se měli navrátit domů a pomoci při rekonstrukci země. Přístup vlády k přijetí Ukrajinců na naše území má řadu rizik a podle mého názoru také mnoho negativních jevů.

Rozmáhá se zdravotnická turistika, kdy lidé k nám z Ukrajiny jezdí opakovaně za léčbou, protože zdravotní péče v jejich zemi není bezplatná a je méně kvalitní. Četné je zneužívání jednorázové měsíční pomoci ve výši 5000,- Kč tak, že někteří z Ukrajinců opakovaně pendlují mezi Ukrajinou a námi, aby získali dávku vícekrát. Při ubytování v soukromí se mohou utečenci registrovat až po měsíci, takže ani nevíme, kdo se pohybuje na našem území. Přitom jsme v tzv. „schengenu“, zóně volného pohybu, ale jen pro jeho členy.

30. března 2022 se sešel sněmovní Výbor pro zdravotnictví. To, co na něm zaznělo o ukrajinských migrantech, by mělo každého občana ČR zajímat. Viz https://videoarchiv.psp.cz/playa.php?cast=935. Nejde vůbec o peníze, ale je tu zásadní problém kapacitních možností našeho zdravotnictví.

Udržitelnost stávající dostupnosti a kvality zdravotnictví v Česku v době, kdy do systému přibyly v několika týdnech statisíce nových pojištěnců, řešili zástupci rezortu zdravotnictví i na evropské Radě ministrů zdravotnictví. Na ní polské zastoupení navrhlo vytvoření zvláštního fondu EU, ze kterého by se financovala zdravotní péče poskytovaná ukrajinským běžencům v hostitelských zemích. (Zdroj: Zdravézprávy.cz). Dobře, možná že vyžebráme od EU nějaké další peníze. Nejde ale jen o peníze, jde především o to, že kapacity lékařské péče jsou nějak nastaveny. Máme jen určitý počet lůžek, jen určitý počet ambulancí, jen určitý počet praktických lékařů. Systém nemůže přijmout další a další pacienty, kterým se navíc poskytuje i mimořádně nákladná a složitá péče. Na jednání zdravotnického výboru potvrdil náměstek ministra zdravotnictví, že mezi uprchlíky jsou i závažně nemocní lidé s potřebou nákladné péče. Často pak péče, která by jim byla i za normálních okolností nedostupná. Jmenovitě jde o moderní léčiva na onkologická onemocnění, cystickou fibrózu a další, často i vzácná onemocnění. Rozhodnutím, že financujeme Ukrajincům prakticky cokoliv, s čím si přijdou k lékaři stěžovat, jsme roztočili spirálu, ze které se budeme těžko dostávat. I na jednání Výboru pro zdravotnictví v Poslanecké sněmovně se dokonce přiznalo, že migranti systém už teď zneužívají a dali se na zdravotní turistiku.

V médiích je nám však ukazován zcela jiný obrázek. Nedávno jsem sledoval reportáž o mamince z Ukrajiny, která přijela s dítětem s cystickou fibrózou. To je těžké onemocnění plic s nutností trvalé léčby. Ujala se jí naše nezisková organizace a zajistila plnou léčbu. Při rozhovoru paní uvedla, že shání bydlení a chce zůstat u nás, protože takovou bezplatnou zdravotní péči by pro svoje dítě doma nikdy neměla. Lidsky to je ohromný příběh a je pochopitelné a správné, že jim bylo pomoženo. Ovšem politici, kteří jsou zvoleni, musí mít určitý nadhled a odpovědnost a musí vědět, že takovou péči nejsme schopni zajistit všem našim občanům, a ještě všem imigrantům z Ukrajiny. Tady naši politici zcela selhávají, věci neřeší a asi si říkají „ono to nějak dopadne“. Ano, určitě „to nějak dopadne“, ale co potom.

Obdobně lze uvést, že kapacitně nejsme schopni zajistit potřebné sociální služby. Bohužel, jak jsem na konkrétních příkladech zjistil, a pracovníci krajů mi to potvrdili, jsou volné kapacity, především v domovech pro seniory, poskytovány přednostně občanům z Ukrajiny. Je to smutné, protože jsou pořadníky, kdy naši senioři čekají na uvolněná místa mnoho let.  „Musí vzniknout úplně nové kapacity pro tyto lidi, kteří sem přicházejí. Není možné, abychom služby, které máme a kterých je dlouhodobě nedostatek pro lidi, kteří v Praze žijí, tak abychom je začali poskytovat jiné skupině,“ uvedla radní pro sociální věci MHMP. (Zdroj: Zdravézprávy.cz). Skutečně máme povinnost budovat „nové kapacity“ pro přistěhovalce?

Ve vynucené solidaritě vidím vážný problém. Měli bychom vědět, jaké to všechno bude mít dopady na deset milionů Čechů. Nespasíme celý svět a nemůžeme trpět s každým utrpením. Postupujeme stejně, jako paní Angela Merkelová v roce 2015, kdy prakticky bez kontroly přijala více než milion uprchlíku z Blízkého východu, což jí bylo později velmi vyčítáno a západní Evropě tato vstřícnost přinesla a přináší mnoho problémů. Standardem je, že váleční utečenci jsou shromažďováni v utečeneckých táborech s tím, že se předpokládá, že po ukončení bojů se větší část vrátí zpět do své země.

Utečenecké tábory nepovažuji za nic špatného. Mimochodem, naši lidé při emigracích v letech 1938-39, v roce 1948 a v roce 1968 museli také projít emigrantskými tábory, a to tehdy bylo zřejmé, že tito lidé zůstanou v cizích zemích mnoho let. Pokud naše politická reprezentace chce, aby většina utečenců z Ukrajiny zůstala u nás, měla to jasně říci, ale také by měla férově uvést dopady na občany naší země. Nepovažoval bych to však za správný krok. Po válce bude Ukrajina potřebovat všechny své občany k rekonstrukci země, protože současná diaspora je tak obrovská, že se postupně může stát, že Ukrajina bude vylidněnou, zbídačelou zemí, ze které všichni utíkají.