Poslanecká sněmovna schválila ve středu 6. dubna 2022 usnesení „Připomenutí genocidy ukrajinského národa během hladomoru organizovaného stalinským režimem Sovětského svazu (1932 – 1933)“, tisk 121 https://www.psp.cz/eknih/2021ps/stenprot/016schuz/s016219.htm. Odpovědným za tento hrůzný čin má nepochybně zločinec Stalin a jeho nohsledové. Z přítomných 127 poslanců hlasovalo pro usnesení 125, dva se asi omylem zdrželi. Obdobné usnesení přijala Poslanecká sněmovna již před deseti lety. Kdybych byl v Poslanecké sněmovně hlasoval bych také pro přijetí usnesení, protože ani jinak hlasovat nejde. Je zřejmé, že to bylo účelové hlasování s ohledem na konflikt Ukrajina vs. Rusko.

V této souvislosti jsem se podíval na památné dny, které v posledních letech schválil Parlament a uvědomil jsem si, že památné dny nemusí být skutečně ty, které nejvíce ovlivnily naše životy a náš stát, ale mohou to být i dny, které slouží spíše nějaké politické potřebě.

V roce 2019 uplynulo 80 let od okupace Německem zbytku Československé republiky. V té době byly podány dva poslanecké návrhy, aby 15. březen 1939 byl zahrnut mezi významné dny České republiky.  První tisk 732, který podali poslanci SPD navrhoval vložit do zákona č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, ve znění pozdějších předpisů následující větu: „15. březen – Den památky obětí okupace českých zemí nacistickým Německem“. https://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=8&CT=732&CT1=0 .

Druhým zákonem, který podala skupina poslanců a do výše uvedeného zákona navrhla vložit větu “15. březen – Den zrady, zánik státnosti Československa”. Tisk nebyl až do konce volebního období projednán. https://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=8&CT=773&CT1=0. Vláda návrh zákona odmítla s tím, že je již hodně významných dní a občané by měli v nich zmatek. Druhým argumentem bylo, že je zbytečné zatěžovat naše vztahy s Německem.

Nedokážu posoudit kolik mohou občané pojmout významných dní ČR, aby v nich neměli zmatek. Asi toho zvládneme více, protože v březnu 2022 schválila Poslanecká sněmovna senátní návrh novely zákona č 245/2000 Sb., s ustanovením nového významného dne „25. červen – Den odchodu okupačních vojsk,“. https://www.psp.cz/sqw/tisky.sqw?O=9&T=37.

Odchodu sovětských vojsk byla určitě významná událost, ale na začátku devadesátých let logická. I přes různé peripetie v zásadě bezkonfliktní a hodně administrativní záležitost, jak jej provést rychle a s co nejmenšími náklady. Složitější bylo dohodnout odstranění následků za devastaci území, kde byla okupační armáda lokalizována.

Nelze to však, a to ani v nejmenším, přirovnat k okupaci zbytku území Československé republiky 15. března 1939 Německem. Troufnu si tvrdit, že nelze srovnávat ani okupaci z roku 1939 s okupací v roce 1968, kterou jsem už zažil a celý život si budu pamatovat ten srpnový den, vztek, slzy maminky, a postupnou normalizaci. Zásadní rozdíl je v účelu okupace. Německá okupace měla za následek okamžitý konec naší státnosti a plánovanou postupnou likvidaci našeho národa cestou poněmčení nebo vystěhování. Po dobu okupace přišlo o život kolem 350 tisíc lidí. Okupace vojsky Varšavské smlouvy, jakkoliv byla hrozná, nelikvidovala naši státnost, i když jsme byli po dvacet let pod dohledem. Byli jsme součástí rozděleného světa, jako důsledek II. světové války a s tím měli politici v roce 1968 počítat. Je dobré si připomenout Polsko na začátku 80. let minulého století. Poláci možná předešli okupací vyhlášením výjimečného stavu. Jeho strůjcem byl tehdejší premiér a ministr obrany, generál Wojciech Jaruzelski. Za tento čin nebyl nakonec ani odsouzen.

Nemohu si pomoci, ale usnesení Poslanecké sněmovny jsou stále častěji motivována aktuálními politickými preferencemi a účelovostí vládnoucí aliance než skutečnou oprávněnou potřebou. Skutečnost, že jsme dosud nebyli schopni 15. březen zařadit mezi památné dny, aby nám připomínal jeden z nejhorších dní naší novodobé historie, je ostudou nás všech. Přiznávám i svoji vinu, protože jsem měl možnost takový zákon navrhnout.