Asi jen pamětníci si vzpomenou na, ve své době velmi populární, skladbu „Válka je vůl“ z poloviny šedesátých let, kterou nazpívala brněnská skupina Synkopy 61. Byla to reakce na protesty proti válce ve Vietnamu.

Dnes jsme také svědky velkého harašení zbraněmi, vyhrožování válkou, dovozem zbraní, ale nejsou vidět ani slyšet protestní skupiny, které by protestovaly a upozorňovaly občany na to, jak vládnoucí elity řady zemí připravují válku a média k tomu tleskají. Chybí umělci, kteří by vnímali nebezpečný vývoj posledních měsíců. Všechno je přehlušeno covidem, asi záměrně, a přitom se pomalu chystá ještě větší utrpení mnoha lidí.

Dnes a denně jsme masírováni informacemi, jak Rusko shromažďuje zbraně u ukrajinských hranic a jak ubohá Ukrajina potřebuje naši pomoc, proti agresivnímu militaristickému Rusku. Denně slyšíme, že válka je nevyhnutelná, že určitě bude a všechna média, ale i většina politiků to bere, jako fakt. Jejich pohled na válku je zcela pokřivený, jako by válka byla jen hrou, vlastně se nic neděje, je to jen jiné pojetí politiky. Občane buď bez obav! Válčit se bude někde na východě a tobě občane nic nehrozí! To je samozřejmě velká lež! Válka mezi Ruskem a Ukrajinou (ale spíše se státy NATO) by měla nejen obrovské ekonomické dopady na naše občany, ale při možném rozšíření konfliktu by mohlo dojít i k lidským obětem a utrpení mnoha lidí. Samozřejmě, že tíhu války by nesla, tak jako vždy, nižší a střední třída občanů. Nejvíce by strádali lidé, kteří jsou závislí na státu – senioři, lidé se zdravotním postižením, matky samoživitelky a další lidé, pro které by enormní růst cen a nedostatek všeho zboží znamenal bídu a utrpení. Ti bohatí a mocní, kteří válku chtějí a připravují, by na ní vydělali na úkor milionů ožebračených, mrtvých a raněných.

Je až neuvěřitelné, jak blahosklonně a lehce všichni hovoří o válce, jako by nešlo o mrtvé, zmrzačené, vyrabované území a neskonalé utrpení. Militarizace našeho myšlení a reálné kroky politiků jsou velmi nebezpečné. Státy NATO dodávají Ukrajině zbraně, Kanada dokonce poslala malý vojenský oddíl, naše země poskytne dělostřelecké náboje a paní ministryně obrany se nechala slyšet, že v krajním případě bychom mohli poskytnout i vojenskou jednotku. Všichni, kdo se podílejí na dodávkách zbraní, jen eskalují napětí a nebezpečí, že jeden náhodný výstřel může způsobit velký konflikt.

O militarizaci uvažování politiků svědčí i poslední události na diplomatické úrovni. Velitel německého válečného námořnictva viceadmirál Kay-Achim Schönbach byl přinucen, na nátlak Ukrajiny, k rezignaci poté, co si dovolil v rámci akademické diskuse prohlásit, že vše, co Putin žádá je to, aby byly zájmy Ruska brány v potaz a respektovány. Slovenský ministr hospodářství Richard Sulík se má omlouvat a veřejně se ‚kát‘ za výrok, že protiruské sankce jsou nešťastné a páchají pouze škody. Ukrajina vystupuje agresivně proti všem, kteří jen naznačí určité pochopení pro Ruský postoj ke Krymu a neustálému přibližování jednotek NATO k jeho hranicím. Ukrajina se spoléhá na mocenské zájmy USA a dalších zemí, které by se rády dostaly k obrovskému bohatství Ruska a tak je přesvědčena, že se může chovat agresivně.

Kdo chce válku a komu prospěje? Válku chce a potřebuje především Ukrajina, tedy přesněji prezident Ukrajiny Volodymyr Zelenskyj a další oligarchové, kteří s ním tvoří vládnoucí kliku. Válku potřebují, aby odvedli pozornost od zásadních strukturálních problémů Ukrajiny, která je rozkradená, prakticky rozdělena mezi jednotlivé mocenské skupiny, kde bují korupce, nacionalismus jak vůči Rusům, Polákům, tak i k Židům. Volodymir Zelenskyj spoléhá na zahraniční pomoc, která Ukrajinu vyzbrojí, v rámci příprav na válku vybuduje nutnou infrastrukturu a případně poskytne i vojáky. Prezident Zelenskyj se nebojí války. Za něj a jeho kliku budou bojovat jiní a utrpení „obyčejných“ lidí, jej nezajímá.

Válku nepotřebuje jen Ukrajina, ale potřebuje ji také Amerika, a to z mnoha důvodů. Současná hospodářská situace USA je velmi špatná, má velký dluh, výroba stagnuje a válka někde daleko je pouze motorem zvyšování výroby a hospodářského růstu. Dalším důvodem je nepochybně dlouhodobá snaha zničit dodávky plynu z Ruska do Evropy a nahradit je dovozem „břidlicového“ plynu. Proto možná prezident Joe Biden vyjednává v Kataru o dodávkách plynu z této země. Třetím důležitým důvodem je naplnění základního axiomu mezinárodní politiky USA, že vše, co se děje na planetě se dotýká zájmu USA, a tak mají právo, v rámci ochrany svých zájmů, ovlivňovat dění na celém světě, a to za použití všech, tedy i vojenských prostředků.

V této krizi je jednoznačně zneužíváno NATO, protože Severoatlantická smlouva neobsahuje žádné ustanovení a ozbrojené účasti v případných konfliktech ve třetích nečlenských zemích. Smlouva je koncipována, jako kolektivní obranný spolek a nikoliv spolek, který bude dělat policajta, posuzovatele a rozhodčího ve sporech mimo členské země. Je dobré si občas smlouvu pročíst a porovnat jí se skutečnými kroky vedení NATO.

Čl. I. Smlouvy zní: „Smluvní strany se zavazují, jak je uvedeno v Chartě Spojených národů, urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být zapleteni, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli Spojených národů.“ Obdobně zní i další články.

Je jisté, že v současné přípravě na válku, členské státy NATO jednoznačně porušují jak ducha smlouvy, tak i její konkrétní ustanovení. Při čtení seznamu členských zemí si každý musí nutně položit otázku. K čemu je dobrý spolek, kde jsou státy s tak rozdílnou kulturou, hospodářskou úrovní, infrastrukturou apod.? Proč se NATO pořád rozšiřuje? Teď se hovoří o Gruzii, Bosně a Hercegovině, Kosovu a samozřejmě Ukrajině. Je cílem rozšiřování NATO skutečně kolektivní obrana a proti komu? Nebo jde o získání prostoru pro budování dalších a dalších základen, a k čemu je potřebujeme? Opravdu chceme být v jednom spolku se zločinci v Kosovu, které jsme neměli nikdy uznat, s podivným státem – nestátem Bosnou a Hercegovinou, upadající Gruzií……? Co tím získáme? Nesloužíme jen jako mouřenín nějakému zcela jinému cíli, a jakému? To jsou všechno otázky, na které by měli politici, nám občanům nejprve odpovědět, než z našich daní budeme platit za dodávky zbraní na Ukrajinu, za naše letadla a vojáky v pobaltských zemích a další.

Z války mám strach, protože každá válka bere jistoty občanům, co bude zítra, pozítří a dále. Dokáže v minutě rozvrátit celá společenství. Lidský život se stává jen potravou pro zbraně, nemá žádnou hodnotu. Bohužel, v naší zemi není žádná politická síla, která by začala burcovat proti válečnému šílenství. Všichni jen trpně přihlížejí, jak neustále roste mezinárodní napětí, jak se přesunují další a další zbraně a nijak nereagují. Politici se nanejvýš dohadují, zda očkovat, nebo neočkovat, ale nebezpečí války vůbec nevnímají nebo se bojí k němu vyjadřovat. Proto za sebe říkám nahlas „Válka je vůl“.