Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová představila návrh penzijní reformy z dílny Komise pro spravedlivé důchody.

Předkládaný návrh obsahuje následující změny:

• výchovné za péči o dítě – hlavní pečující rodič by získal k důchodu 500 korun, maximálně však 1 500 korun
• zaměstnanci v náročných profesích by za každých odpracovaných deset let odcházeli do penze o rok dříve
• zkrácení povinné doby pojištění z 35 na 25 let
• základní důchod pro každého 10 000 korun hrazený z nultého pilíře
• podpora pracujících důchodců v podobě nižších daní
• vytvoření důchodové kalkulačky, na níž si každý bude moci kdykoli spočítat, jaký je jeho nárok
• zavedení vícezdrojového financování penzíNávrh počítá také s dřívějším odchodem do důchodu u lidí, kteří pracují v tzv. náročných profesích. Za každých deset let práce v takovém prostředí by mohli jít do důchodu o rok dříve. Týkalo by se to pracovníků v takzvané třetí a čtvrté kategorii, kde se překračují hygienické limity, kteří musí nosit ochranné pomůcky či je vysoké riziko poškození zdraví. Jednalo by se asi o 400.000 lidí. Jejich zaměstnavatel by za ně platil o pět procentních bodů vyšší odvody do sociálního pojištění. To by přineslo od roku 2022 do roku 2026 dodatečné příjmy ve výši 71,7 miliardy Kč.Nejprve je třeba se zamyslet nad tím, zda předložený návrh lze nazvat reformou penzijního systému a zda je vůbec vhodný termín na předkládání takového návrhu? Návrh paní ministryně obsahuje značné změny v důchodovém systému, ale jedná se většinou o širší parametrické změny. Politici často hovoří o reformně penzijního systému, ale obávám se, že vůbec nemají ujasněno, jak by měla reforma vypadat. Nedávno v televizní diskusi prohlásil guvernér ČNB Jiří Rusnok, že představa nějaké radikální reformy důchodového systému, je fikce. Lze provádět parametrické změny, ale představa, že ušetříme na penzijním systému, bez snížení důchodů, je nesmyslná. Já v této věci s panem guvernérem souhlasím. Nejen z těchto důvodů nelze návrh paní ministryně nazvat reformou.V současné době, kdy do voleb zbývá prakticky deset měsíců a celá společnost řeší koronavirovou epidemii, je představení „penzijní reformy“ pouze předvolebním tahem, že ministři ČSSD plní vládní prohlášení, protože je jasné, že se nikdo vážně tímto tématem nebude zabývat. Několik konkrétních poznámek k jednotlivým návrhům předkládaného návrhu.
• Pokud se zamyslíme nad jednotlivými návrhy změn, je zřejmé, že by byly těžko realizovatelné a vycházejí z nepřesných premis. Návrh neřeší to hlavní, tedy dlouhodobou finanční udržitelnost systému. Všechny návrhy vedou ke zvýšení podílu výdajů na důchody k HDP, aniž by bylo zřejmé, z čeho budou zvýšené výdaje pokryty. Návrh předpokládá, že prvotní náklady by byly hrazeny z fondů EU, ale co potom? Ostatně mě se vůbec nelíbí, abychom takové výdaje hradili prostřednictvím peněz z EU. Vytváříme tím dojem závislosti na EU, ale ve skutečnosti se jedná především o naše finanční prostředky, které odvádíme do rozpočtu EU.
• Hned po představení návrhu prohlásila řada odborníků a politiků, že paní ministryně J. Maláčová si vybrala ten nejhorší čas a nelze k tomu nic jiného dodat. Především, návrh nemá podporu koaličního partnera. Paní ministryně financí hned po představení reformy prohlásila: „Já jsem zaznamenala, že snad paní ministryně (Maláčová) představí nějaké návrhy, které nejsou probrány na úrovni vlády. Řeknu otevřeně a řekla jsem to mockrát: Tato vláda prostě už nepřipraví komplexní důchodovou reformu“.
• Předpokládá se, že základní důchod by se měl začít postupně z větší části financovat ze státního rozpočtu. Dodatečné výdaje by činily 96,7 miliardy korun. Zvýšení výdajů obsahuje stanovení minimálního důchodu ve výši 10 000 Kč, výchovné za péči o dítě a dřívějších důchodů u náročných profesí. Pokrýt je tak nutné 25 miliard. Podle paní ministryně Maláčové by se daly využít peníze z EU z plánu obnovy.
• Návrh obsahuje rozdělit současný průběžný systém na dva pilíře. Z nultého by se vyplácel základní důchod 10 000 korun, z první zásluhové části by se počítal důchod za odpracované roky a za počet vychovaných děti. Práce v důchodu by se měla ocenit nižší daní z příjmu.
• Výchovné za péči o dítě – hlavní pečující rodič by získal k důchodu 500 korun za každé vychované dítě, maximálně však 1 500 korun. Návrh je nepochybně motivován správnou myšlenkou, a to podporou rodin s více dětmi. Přesto se mi zdá stanovení pevné částky za chybné a není zřejmé, proč je podpora limitována třemi dětmi. Zdá se mi lepší vyjádřit zvýšení penzí procentuální částkou za každé vychované dítě. Více by se projevila pracovní aktivita a výše výdělku v produktivním věku. Předložený návrh je výhodný pouze pro skupinu lidí s nižšími příjmy.
• Zaměstnanci v náročných profesích by za každých odpracovaných deset let odcházeli do penze o rok dříve. S tímto návrhem nelze souhlasit. Vraceli bychom se do dob před více než 30 let nazpět. Důchodové kategorie byly zrušeny novým důchodovým pojištěním, které bylo schváleno v roce 1995 a je nesmyslné je znovu zavádět. Volba povolání je dobrovolná, nejsou žádné umístěnky. Obtížná zaměstnání jsou zpravidla lépe ohodnocena, což se projeví také na výši důchodů.
• Zkrácení povinné doby pojištění z 35 na 25 let. Zásadně nesouhlasím. Je to jasný demotivující prvek, který povede k tomu, že část populace bude motivována k odpracování pouze oněch 25 let. Dnes, kdy se podařilo prosadit povinnost odpracovat 35 let, není důvod tento parametr měnit. Argumentace v návrhu paní ministryně Jany Maláčová je alibistická a nesprávná.
• Základní důchod pro každého 10 000 korun hrazený z nultého pilíře. Další demotivující prvek, který je do systému vnášen. Navrhovanou výši základního důchodu považuji za zcela nesmyslnou. Bude demotivovat k ekonomické aktivitě. Je jisté, že bude tlak na valorizaci této základní části důchodů podle růstu cen nebo mezd. Skutečnost, že část penzí bude postupně hrazena z daní, je asi reálná, ale neznamená to, že musíme takto rychle navýšit základní výši důchodu, která, dle předkladatelů návrhu, bude hrazena z daní.
• Podpora pracujících důchodců v podobě nižších daní. Dnešní stav je takový, že pracující důchodce může po roce nepřerušeného zaměstnání požádat o zvýšení důchodu, a to o 0,4 %. Považuji současnou výši valorizace důchodu, kdy pracující důchodce nesmí za celý rok být ani den v pracovní neschopnosti, za nespravedlivý a nemotivující. Pracující důchodci odvádějí z ekonomické aktivity stejné důchodové pojištění jako ostatní poplatníci. Sleva na dani je vlastně skrytý podvod, protože až důchodci přestanou pracovat, budou mít svůj původní důchod. Proto je spravedlivější navýšit procento zvýšení důchodů za každý odpracovaný rok, např. o jedno procento. Po skončení ekonomické aktivity budou mít trvale vyšší důchod.
• Odmítání zvyšování věku odchodu do důchodu. Paní ministryně Jana Maláčová zásadně odmítá zvyšování věku odchodu do starobního důchodu. Tuto tezi považuji za neudržitelnou. Věk ekonomické činnosti se postupně prodlužuje a je nezbytné tomu přizpůsobit také věk odchodu do důchodu. V loňském roce pracovalo přes 340 000 důchodců. Je to o 100 000 více než v roce 2010. Je to jasný argument, že je možné postupně zvyšovat věk odchodu do starobního důchodu.
• Předložený návrh by měl obsahovat např.

• Vyjmutí invalidních důchodů pro invaliditu z mládí. Jedná se přiznané důchody u lidí, kteří neměli žádnou ekonomickou aktivitu, a tudíž nepřispěli do systému důchodového pojištění. Domnívám se, že tito lidé by měli pobírat státní dávku v takové výši, aby jim zabezpečila jejich nezbytné potřeby. Odhaduji, že jejich počet může být až 100 000 lidí.
• Příspěvek rodičům nebo prarodičům ke starobnímu nebo invalidnímu důchodu. Možnost přispívat svým rodičům, nebo prarodičům na jejich důchod určitou částkou. Tuto částku příspěvku by si mohl poplatník odečíst od daně z příjmů. Jedná se formou daňové asignace – přesměrování části příjmu poplatníka daně z příjmů na jiný účel. Daňová asignace dává smysl jen vůči rodičům, nebo prarodičů pobírající starobní nebo invalidní důchod. Návrh zákona zcela nenásilně a pro občany velmi přijatelně, zapojuje daně do důchodového systému. Samozřejmě, že výše příspěvku by musela být limitována, např. jedno procento ze mzdy. Návrh toho zákona předložila před rokem Trikolóra, bohužel Poslanecká sněmovna jej zatím nezařadila k projednání.

Výše uvedené poznámky k předloženému návrhu penzijní reformy jen upozorňují na některé aspekty návrhu, který je nereálný a již dnes je jisté, že nebude ani vážně projednáván. Chybí vážná diskuse, zda pořád dokola vymýšlet nové a nové návrhy reformy důchodového systému, přičemž je jisté, že politická reprezentace se na žádné neshodne. Současný penzijní systém má dostatek parametrů, jejichž změnou je možné zajistit jeho udržitelnost na poměrně dlouhou dobu. Představa, že vymyslíme reformu, která bude platná padesát a více let, je nerealistická. V životě každé společnosti je tolik proměnných, že plánovat politická rozhodnutí na dlouhá desetiletí mi připadají až směšná. Stačí si uvědomit, nakolik se náš život změnil za posledních třicet let.