Filmoví tvůrci se začínají pravidelně vracet k tématu odsunu Němců ze Sudet po druhé světové válce. Jsou to filmy typu „Habermannův mlýn“, z roku 2010, nebo poslední film „Krajina ve stínu“, který je distribuován do kin v těchto dnech. Tyto filmy mají jedno společné, vždy se jedná o velmi kritický postoj k chování českého obyvatelstva vůči Němcům, ani špetka porozumění pro jejich chování, ale hlavně vykreslení německých občanů, jako nespravedlivě postižených, kteří si to v zásadě nezaslouží. Je to velmi zvláštní postoj, protože utrpení českých občanů, kdy byly popraveny a umučeny statisíce lidí, byly vypalovány celé vesnice a vyvražďovány celé rodiny, dosud nikdo kriticky umělecky nezpracoval.

Nevím, zda podobné filmy mají v nás vyvolat pocit viny, abychom, možná byli přístupnější debatě o Benešových dekretech, ale hlavně k diskusi o odsunu Němců.  V této souvislosti je dobré si připomenout prohlášení Angely Merkelové z 20. 6. 2018, a to u příležitosti Mezinárodního dne uprchlíků: „Pro vyhnání Němců ze zemí střední a východní Evropy po druhé světové válce neexistovalo morální ani politické ospravedlnění, i když tehdejší události byly následkem nacistické diktatury.“ (Nikoliv Němců?). Na české straně se ozval pan prezident Miloš Zeman, který uvedl, že s výrokem „hluboce nesouhlasí“. Obdobně reagoval i předseda vlády. Ostatní politici byli ve svých výrocích velmi opatrní.

Dovolím si uvést ještě jednu citaci – Přepis textu ze dne 14. 12. 1945, kdy Eduard Beneš řekl o svých dekretech: „Přijde brzo chvíle, kdy tito viníci se budou před sebou samými a před světem očišťovat z toho, co v těchto letech napáchali. A budou tomu sami věřit, až tyto své nové lži budou přednášet. Říkal jsem při jiných příležitostech, že máme všecko zaznamenat a povědět to, co jsme zažili ve svých vězeních a koncentračních táborech. Ne snad jen proto, abyste nám všem řekli o svém trápení, ale proto, abyste se znovu mohli bránit, až oni začnou s tou svou “očišťovací” kampaní. Že začnou – o tom buďte přesvědčeni. A konečně přijdou opět, aby od očištění přešli k útoku. Bude to nová reakce, která opět spojí útok na pokrok sociální, s útokem na naši svobodu národní a lidskou.”

Proč toto vše zmiňuji. Především považuji prosazení odsunu Němců ze Sudet za největší politický čin prezidenta Edvarda Beneše. Čin tak významný, že bychom si jej měli každoročně připomínat. Vůbec si neuvědomujeme, že jsme po dlouhá staletí byli dvojjazyčnou zemí. Více než třetina občanů byla německé národnosti a právě tato dvojjazyčnost byla velkým problémem už za První republiky. Ochrana německého národa v Sudetech byla jednou ze záminek Hitlera k útoku na náš stát a jeho celistvost. Mnoho „chytráků“ vyčítá prezidentu E. Benešovi, že neměl ustoupit, nepodvolit se „Mnichovskému diktátu“ a volit radši válku. Tito lidé si neuvědomují, že každý třetí voják v armádě byl Němec. Při mobilizaci v září 1938 šli do bunkrů pouze čeští vojáci. Němečtí vojáci zůstali v kasárnách bez zbraní, jako záloha?!

Je zajímavé, že jak politici, tak také novináři a další osobnosti neuvažují o tom, co by se dělo dnes, pokud by nedošlo k odsunu Němců po druhé světové válce. Byli bychom zemí, kde ve velkých oblastech historického území české země by žili převážně občané německé národnosti. Při dnešní síle Německa, lze předpokládat, že by se snažilo ochraňovat německé obyvatelstvo. Je také možné, že bychom museli uznat autonomii území s převážnou německou menšinou. Jak daleko by potom bylo k odtržení těchto území, a to v rámci sebeurčení národů? Proto je nutné si připomínat osobnost prezidenta E. Beneše, který prosazením odsunu Němců se mimořádně zasloužil o náš stát.

Je nutné však upozornit na to, že v naší zemi, ale také na vrcholné úrovni EU, jsou politické síly, které se snaží zpochybnit Benešovi dekrety. Myslím si, že je nemusím jmenovat. Jsou to politici, kteří jezdí na setkání sudetských Němců a přesvědčují nás, že je potřeba na minulé křivdy zapomenout. Ano, máme budovat přátelské vztahy, ale zapomenout nesmíme! Tyto politické subjekty vyslaly především do senátních voleb kandidáty, kteří souznějí s jejich snahami o revizi. Poznáme je podle toho, že jsou velmi opatrní v podpoře Benešových dekretů a poukazují na násilné činy českých občanů při odsunu, aniž by dali do kontextu utrpení našeho národa za druhé světové války. Ne každý historik nám o naší minulosti říká všechno.